Co se Ti v noci zdálo?
Moje oblíbená otázka.
Chtěla jsem dát dohromady takové menší zamyšlení na téma snů, jelikož mě významně provázejí už od dětství. Poprvé jsem si sen zapsala v průběhu roku 2006 a od té doby snům věnuji už několikátý blok. Některé z nich byly opravdu silné a vnímala jsem je třeba i celý týden, jiné se vytratily za pár dnů, ostatní hned po probuzení.
Sny na mě působily emočně a vždy jsem se nějak přirozeně zamýšlela, jakou mám asociaci anebo vztah ke konkrétnímu symbolu a to mi pomáhalo navigovat cestu ke snovému významu, byť tenhle proces je omezený zkušenostmi a vědomostmi o symbolech.
Díky snům jsem měla pocit, že rozumím okolnostem v mém životě, sloužily jako určitá forma sebereflexe, abstraktně znázorňovaly v jaké situaci se ocitám. Potkala jsem bytosti, ve snech se mi celý život objevují bratranci a rodinní příslušníci, zažívala jsem opakující se prvek po několik let, než jsem jej úspěšně ve snu zvládla a bylo zajímavé si všimnout, že to souviselo s obdobím, kdy jsem se více uvolnila a zbavila určité “hrubosti” v sobě. Ve snech jsem dostala podněty, které mi pomohly přehodnotit přístup k blízkému člověku, viděla jsem některé situace dříve, než se staly. A nejsem sama. Podle velice skromného dotazníku mé sociální bubliny na FB a Instagramu se to stalo 13 lidem z 28 odpovídajících.
Nemyslím si, že nutně hned po snu víte, že koukáte na nějakou budoucí událost. To jste schopni si u některých snů potvrdit, až třeba za nějaké období, za několik let. Pak je otázka, zda jsou některé životní události nevyhnutelné, osudové a jak je možné, že jste je viděli takhle předem (a možná naprosto bez jakýchkoliv indicií)?
Žijeme v simulaci, kdy podvědomě víme co prožijeme? 🌌
Sny jako “pracovní materiál”
Žádné pojednání o snech by nemělo pravděpodobně vynechat Freuda a Junga. Jsou to dva nejvýznamnější „vykladači snů” za poslední éru. Každý z nich je vnímal trošku jinak. Freud za vším viděl potlačená dětstká přání, sexualitu a symboliku otce a matky. Jung šel mnohem “dál” co se týče symboliky. Díky němu můžeme mnohem více vnímat archetypy, které se prolínají lidskou kulturou, a jsou víceméně neměnné významově.
Obecně sny chápu jako symbolický, „pracovní materiál“. Někomu bohatě slouží realita, jiný si chápání světa, i ten vnitřní, nařeďuje o zážitky s psychedeliky. Nebo mu k tomu pomáhají sny.
Psychedelická zkušenost vám může v jednom zážitku přinést do vědomí obsah (symbolický anebo dost reálný), který na vás a váš přístup k životu, k sobě nebo k nějaké situaci, začne mít vliv. Nebo si vezměte příběhy, které se v rodině vyprávějí, ať už se jedná o vaši generaci anebo o příběhy lidí z generace před vámi. Jsou to obsahy, byť jste nebyli jejich přímými účastníky, tak i přesto na vás podvědomě působí. Já to samé vnímám u snů, především u těch, na které musíte myslet anebo je dlouho po probuzení silně “vnímáte”. Do vědomí se vám dostane nevědomý obsah, který když převykládáte nezaujatému posluchači, možná nezní nijak zajímavě anebo silně, ale vás se ten obsah osobně dotýká. Takové sny jsou nejzajímavější a je dobré si nad nimi „zameditovat“, zanalyzovat si je, minimálně si je zapsat a pokud momentálně nevnímáte jejich význam, po letech se k nim můžete vrátit moudřejší 🧩
Co já a sny?
Sny pro mě byly důležitým vodítkem a podnětným prostředím pro následné “analýzy”, které jsem jako introvert fakt ráda a často dělala.
Nevím jestli sny podnítily změnu ve vztahu (plného neustálých hádek) mezi bráchou a mnou anebo ji začaly odrážet, ale v určité době se mi zdály dva důležité sny. Vkládám kousek toho jednoho.
Sen neměl žádnou zápletku, jen jsem opravdu silně a živě vnímala ten obraz nás dvou a ty pocity návratu do dětství, kdy jsme oba vzrůstem malí a já silně vnímala, že jsme sourozenci a znovu děti. Ten sen převrátil výrazně můj pohled na Péťu. Otevřelo mi to “emoční mapu” a já vůči němu cítila po dlouhé době i jiné pocity než jen naštvání. Ten pocit ze snu a našeho spojení začal být výchozím bodem mých reakcí. Vím, že se mi nějakou dobu ten obraz a zážitek ze snu objevoval přes den. Dokázal naředit moje pocity naštvání, obecně zmírňoval mé reakci při hádkách, které jsme s bráchou od té doby měli.
Jak ke snům a jejich analyzování přistupovat?
Nemám recept. Ale popíšu jak to funguje u mě. Nejvíce záleží na tom, co si s konkrétními symboly ve snu spojujete právě vy. Pro někoho celý ten proces může být hodně přirozený a hravý (prakticky pracujete s obrazy, které se vám za těmi symboly vynořují), pro vysoce logicky zaměřené lidi to může být těžko uchopitelné.
Jak teda postupuju já? Když bych to hodně zjednodušila — představte si situaci, že mám ve snu nejvýraznější symbol “vlnky”〰️….Vlnku bych si vysvětlovala například jako odkazování se na hloubku, na určitou živost, na oblé tvary (těhotné ženy-život nebo páteře-jistota,zdraví), na přirozený pohyb, na divokost moře 🌊 a asi bych si vybavila to, co ráda říkám — “život a emoce probíhají ve vlnách”. Někdo, kdo se například ve vlnách málem utopil, by měl trošku jiné asociace. Pokud by se mi zdálo o přímkách ➖, tak si to můžu vykládat jako řád, jako nejkratší cestu anebo neukončenost, na plochost, na jasnost a přímost, na něco bez chaosu života, na logiku.
To ale není všechno, teď je moc důležité v jakém kontextu se mi o vlnkách/přímce zdálo. ▫️ Bylo mi to nuceno? Vycházelo to ze mě? ▫️ Bylo mi to příjemné? ▫️ Kdo mě na to upozornil? ▫️ Ovlivňovala/ovládala jsem ten prvek? ▫️ Vytratil se? ▫️ Uchopila jsem jej? ▫️ Kam vlnka/přímka mířila? ▫️ Kdo nebo co způsobovalo vlnku/přímku? ▫️ Jak ten prvek se mnou ve snu souvisel?…. To je jenom ukázka pár vět, které by mi prolétly hlavou, když bych se nad snem zamýšlela. A takhle si “skenuji” výrazné prvky ve snech a zasazuji je do toho kontextu, v jakém se mi zdají. Pak se zamýšlím, jak to souvisí s tím, co se mi teď v životě děje a co prožívám. Pokud cítím, že ten sen je výrazný, zapisuji jej. I přesto, že mu momentálně nerozumím.
V minulosti mi omezeně posloužila nauka a význam symbolů z tarotů, základní teorie o snech od Junga, později jsem nacházela inspiraci na webu Jaromíra Meda a nejvíce na mě zapůsobila osoba a její pojetí snů - Jana Heffernanová. Její cit ke snům je rozšířen a podložen o znalosti mýtů.
JANA HEFFERNANOVÁ a její (nejen) literární cesta, která mě chytla za srdce
„Sen je hlavně příležitost k zamyšlení. Všímat si, přemýšlet, srovnávat, hledat souvislosti a podobnosti, to je cesta k porozumění snům a řeči duše. Pak něco pochopíme a to pochopení snu nás snad i přiměje k přehodnocení našich postojů.“
Jana Heffernanová, lingvistka, překladatelka, psycholožka, neobyčejná a lehce neznámá Češka, autorka knihy Tajemství dvou partnerů a také ojedinělé trilogie Příběh cesta na Sever.
Moje první setkání se uskutečnilo s Janou skrz knihu Tajemství dvou partnerů: sny a mýty. Našla jsem ji v období vysoké školy ve studentské knihovny. Knížka mě hned zaujala, protože popisovala jak pracovat se sny. Jedná se o teorii a jak Jana v jednom z rozhovorů tvrdí, je to dílo její levé hemisféry. 🧠
Opačnou rovinou, symbolicky pravou hemisférou, je její literární práce Příběh cesty na Sever, triologie sestavená pouze ze snů, které se jí v průběhu 15 let zdály. To je pro mě naprosto úchvatné! Trilogie se stává jedinečnou “obrazovou” podívanou skutečné snové cesty dívky. Umíte si představit, že se probíráte 15 letým obsahem vlastního nevědomí, zobrazeného v symbolech a obrazech? Jana mi řekla, že k sepsání knihy si nejprve vytiskla vybrané zápisky, rozstříhala je na jednotlivé sny a poté je skládala tak, aby vytvořila příběh.
Nikdy by mě nenapadlo, že se mi podaří se osobně setkat s osobou, která mě před 12 lety oslovila skrz knihu a po pár letech znovu hluboce zaujala svou trilogií. Knižně jsem nepotkala totiž žijícího člověka - ženu, která si zapisuje sny tak dlouho a která se jim profesně věnuje. Jana taky od r. 1985 vede skupiny zaměřené na vykládání snů.
Nechápu, že Janiny knihy nejsou více rozšířené. Jedná se o opravdu ojedinělé dílo. O poklad.
🏺
…A poklad se nepoštěstí najít každému… Jsem vděčná Jano, že jsem se k Vašim knihám dostala a že se můžu o jejich význam malou trošku podělit s ostatními.
